Skutečnost, že člověk v postní den cítí hlad a víc myslí na jídlo, nesnižuje objektivní hodnotu této disciplíny v následování Krista, cvičení se v sebezáporu, kdy jde o to, aby člověk nebyl vláčen každým svým rozmarem a tužbou. (…)
Součástí pokořování bude někdy i pocit, že jsme v postní den popudliví a že půst příliš dobře nezvládáme! Náš půst, stejně jako všechno ostatní v našem životě, nás má totiž naučit pokoře, lásce a trpělivosti: nepostíme se proto, abychom se cítili silní a spokojení sami se sebou.
(Mary David Totah, OSB /1957–2017/, Radost z Boha)