Do nového roku |
|
přijměte pro inspiraci místo slov úvodníku dva úryvky. A přání hojnosti Boží milosti Vám i Vašim
blízkým!
P. Gorazd OCarm.
"Tu šel do sebe a řekl: 'Kolik
nádeníků v domě mého otce má nadbytek chleba a já
tady hynu hladem! Vstanu a půjdu k svému otci a řeknu
mu: Otče, zhřešil jsem proti Bohu i proti tobě. Už
si nezasloužím, abych se nazýval tvým synem. Vezmi
mě jako jednoho ze svých nádeníků!' Vstal a šel k
svému otci ..."
(Lk 15,17-20)
"Ach, jak ráda bych vysvětlila, co cítím! ...
Tu je jeden příklad, který poněkud tlumočí mou
myšlenku. – Předpokládám, že syn dovedného
doktora narazí na cestě na kámen a upadne a že si
při tomto pádu zlomí úd. Jeho otec hned k němu
přijde, s láskou ho zvedne, ošetří jeho zranění a
použije k tomu všechno své umění. Jeho syn, brzy
úplně uzdravený, mu projeví svou vděčnost. Není
pochyby, že toto dítě právem miluje svého otce. Ale
ukážu ještě jiný předpoklad: otec zjistil, že na
cestě, kudy jde jeho syn, je kámen. Pospíší před
ním a kámen odstraní, aniž ho kdo spatřil. Ovšem,
tento syn, předmět jeho prozíravé něhy, neví,
od jakého neštěstí jej otec vysvobodil, a proto mu
neprojeví vděčnost a bude ho méně milovat,
než kdyby jím byl býval uzdraven ... Avšak jestliže
pozná nebezpečí, jakému právě unikl, nebude ho milovat
tím víc? Nuže, já jsem toto dítě, předmět prozíravé
lásky Otce, který neposlal své Slovo, aby
vykoupilo spravedlivé, nýbrž hříšníky.
Chce, abych ho milovala, protože mi odpustil ne
mnoho, ale VŠECHNO. Nečekal, že ho budu milovat
mnoho jako sv. Magdalena, ale chtěl, abych
VĚDĚLA, že On mne miloval nevýslovnou prozíravou
láskou, abych ho já nyní milovala až k
šílenství! ... Slyšela jsem, že se nesetkal s
čistou duší, která by víc milovala, než duše
kající. Jak bych chtěla usvědčit toto tvrzení z
omylu! ...
(Sv. Terezie od Dítěte Ježíše, AS 83)