Doporučujeme
TEXTY Z TRADICE
V této rubrice najdete texty především z karmelitánské tradice – minulé i současné. Mají Vám posloužit jako inspirace pro život modlitby, příp. k orientaci v těžkostech, na které každý z nás při úsilí o hlubší křesťanský duchovní život naráží. Seskupené texty významnějších autorů, příp. tematických celků si můžete otevřít v podkategoriích nazvaných jejich jmény v dolní části stránky.
Kdo se nemilují navzájem, vůbec Boha neznají
Sv. Marie Magdaléna de’ Pazzi v díle, které nám po ní zůstalo, nemluví od začátku do konce o ničem jiném než o lásce. Všechny její extáze představují uchvácení láskou. Život si nedovede představit jinak než jako lásku. Život a láska jsou pro ni identické. Život Bohu zasvěcené panny, řeholnice, je láska, jako život trojjediného Boha je láska. Jedinou bolestí na světě pro ni je, že „láska není milována“. Spolusestry ji nazývaly „Mater caritatis“ (Matka lásky).
Jsi zkrátka naše Matka!
S tajemstvím vtěleného Slova a církve je úzce spjata Maria, „ona brána, skrze niž Bůh sestoupil na zemi a skrze niž my jsme uvedeni do nebeské vlasti“. Ona je nejkrásnější ze všech tvorů, které vyšly z ruky Boží, a nejdůstojnější pro jedinečný vztah ke vtělení věčného Slova, je nejpřednějším členem církve.
Snoubenka církev
Tajemství Božího Slova, které je počato v lůně Nejsvětější Trojice a zjevilo se vtělením, pokračuje v církvi. „Snoubenka církev je počata a živena z tvého přesvatého boku a z tohoto boku dostává nápoj pro všechny tvé údy.“ Je utvořena „z krve a vody“ ukřižovaného Krista. Vyšla z „nejušlechtilejší části jeho těla, z prsou, kde je uloženo srdce, v němž je život“. Církev je nové „stvoření Slova“, „nové tělo“, „Tělo Kristovo“.
Duch nespočine v duších těch, kdo vedou jedovaté řeči
O sv. Marii Magdaléně je známo, že to byla světice Ducha svatého, která jej přijala ve všech jeho podobách. Často o něm mluví, a to s největší láskou a úctou.
Boží láska k člověku před a po vtělení se liší jako světlo od tmy
Svatá Marie Magdaléna de’ Pazzi (1566–1607) nám nezanechala ucelenou nauku o svém duchovním životě, protože svou spiritualitu více žila a zakoušela, než systematicky reflektovala. Nicméně v zápisech o jejích extázích je fakticky celá její nauka obsažená. (1)
Marie Magdaléna de’ Pazzi (1566–1607)
Poté co jsem přijala svaté přijímání, viděla jsem Ježíše plného lásky a On mi řekl: „Pojď, holubičko moje v rozsedlinách skály, v úkrytu nad strží!“ (Pís 2,14). A já odpověděla: „Ježíši, můj Nejmilejší, nevím, jak mám vstoupit.“ A Ježíš mi řekl: „Pohlédni na mne, vydechnu a pak se nadechnu. Vydechnu a daruji ti svůj dech a pak se nadechnu a vtáhnu svůj dech do svého nitra s ním uvedu do svého nitra i tebe.“
Marie Petyt (1623–1677)
My lidé jsme bytostmi, které si nevystačí samy, které nikdy nejsou ,hotovy‘ a samy se ani nedokáží rozvinout do podoby završeného nejvyššího cíle. Vždy potřebujeme a znamenáme víc, než si sami můžeme dát.
Marie Petyt (1623–1677)
Říkáme, že Bůh je Dobro, Bůh je Milosrdenství, Láska; Bůh je Hlubina, Temnota; Bůh je Světlo; Bůh je nezměrný, nekonečný, moudrý, všemohoucí atd.
Marie Petyt (1623–1677)
Všemohoucí Bůh vše uspořádal tak, že dokud potrvá země, budou se střídat roční období a všechny věci zůstanou nestálé.
Marie Petyt (1623–1677)
Někdy jsem pociťovala nejkrajnější tíseň, sklíčenost, žal a tíhu na duchu, takže se mi svět jevil nadmíru tísnivým, jako by byla má duše sevřena mezi dvěma mlýnskými kameny, nebo visela mezi nebem i zemí probodena meči, bez opory nahoře či dole, tzn. ani v Bohu ani v lidech...
Marie Petyt (1623–1677)
Když jsem pak v sobě postřehla Božího Ducha a cítila, jak ve mně působí, poznala jsem rovněž, že se ve mně začal modlit způsobem, který přesahuje veškeré chápání – beze slov a myšlenek. Tento způsob modlitby je velmi skrytý a ví o něm málokdo.