KARMEL

Drahá Marguerite,

Ty právě zahajuješ nový školní rok, … pro mě je to předvečer návratu do zákopů… Kdyby se stalo, že by mě zasáhla jedna z těch nešťastných střel, cítil bych se silnější a klidnější při pomyšlení, že se pevně přidržuješ mého pohledu na Tebe, který se, jak doufám, shoduje s úsudkem našeho Pána; - ve jménu Jeho samotného jsem se vždy snažil k Tobě hovořit a konejšit Tě.

Můj dopis Vás zastihne uprostřed největší práce. Vždyť to není žádná maličkost uvést do chodu nový školní rok. Přijměte všechno hned ze začátku s radostí, ale ne proto, že Váš ubohý život je jakoby stravován velkým tlakem vnějších povinností, nýbrž proto, že to všechno je pro Vás vůle Boží. Jeho svatá vůle v daném okamžiku. (…) Vaše a Jeho vůle mají tvořit jednotu. V tom je pro Vás skryto tajemství, jak ze všeho toho dravého denního shonu načerpat hlubokou vnitřní usebranost.

(P. Albert Peyriguere /1883–1959/, dopis řádové sestře – učitelce, 4. října 1931)

Naše zmaření je nejmocnějším prostředkem, který máme, abychom se spojili s Ježíšem a vykonali dobro pro duše; svatý Jan od Kříže to opakuje téměř na každém řádku. Jestliže můžeme trpět a milovat, můžeme mnoho, můžeme nejvíce na tomto světě: cítíme, že trpíme, ale ne vždy cítíme, že milujeme, a to je velké utrpení navíc! Víme však, že bychom chtěli milovat, a chtít milovat již znamená milovat.

(Charles de Foucauld /1858–1916/, dopis bratranci, 1. prosince 1916, několik hodin před smrtí)

Láska, to znamená tě poslechnout: ihned a s vírou poslechnout i v tom, co zarmucuje srdce a otřásá duchem, i v tom, co převrací všechny názory, které jsme si udělali. Láska, to je okamžitá a úplná oběť toho, co je nám nejdražší, tvé vůli… Obětování jediného syna, toho, co je našemu srdci nejdražší… Láska znamená vyměnit všechno, co máme, za všechnu bolest z lásky k Pánu…

(Charles de Foucauld /1858–1916/, listopad 1896, Qui peut résister à Dieu)

Modlete se o Lásku. To je jediná modlitba, kterou máme konat. Pro duše, které mám rád, nemohu prosit o nic jiného než o Lásku; to je jediná skutečnost, která má nějakou cenu, jediná nepomíjivá věc, o kterou mám pro vás prosit.

(Maria-Eugène od Dítěte Ježíše /1894–1967/, duchovní cvičení, 1951)

Proč jsem vstoupil k trapistům? Z lásky, z čisté lásky… Miluji našeho Pána Ježíše Krista, byť srdcem, které by chtělo milovat více a lépe, ale miluji jej a nemohu snést jiný život než jeho, nemohu vést nějaký klidný a úctyhodný život, když ten jeho byl tvrdší a opovrhovanější než jakýkoli jiný…

(Charles de Foucauld /1858–1916/, korespondence, duben 1890)

Ježíši, Pane a Mistře, vzpomeň si, jaký jsem byl zamlada já. Jak málo jsem toho věděl, vnímal, cítil, jak jsem byl nepřipravený. A přece jsi byl ke mně štědrý, pevně jsi mě uchopil svou milostí a přitáhl k sobě. To, co jsi učinil pro mne, učiň dnes prosím i pro mého bratra. Dej, ať Tě zaslechne ve svém srdci. A tak, jako je přátelství mezi Tebou a mnou, ať je také přátelství mezi Tebou a tímto mladým bratrem.
Pane, už jednou jsi mého bratra přemohl. Prosím, přemáhej ho vždy znovu, desetkrát, stokrát. Rozdrť ho na prach a spas ho!

(otec Jeroným /1907–1985/, mnich trapistického kláštera v Sept-Fons, Dobré vlivy)

Záleží na jediné věci: Bůh nás miluje. Vás miluje, Vás, která jste mu dala vše, milé dítě. Výměnou Vám dá vše ze sebe samého. Todo výměnou za nada.

(kard. Charles Journet /1891–1975/, korespondence)

V dnešní den, kdy Ukrajina slaví svůj státní svátek nazývaný Den nezávislosti Ukrajiny, znovu zveme všechny ke společné a naléhavé modlitbě za mír. K zamyšlení přinášíme podstatnou část dopisu, který v srpnu roku 1917 adresoval Svatý otec Benedikt XV. vůdcům tehdy válčících národů:

Ať Vás netrápí netrpělivost, sobecká hnutí, nespokojenost. Nesmíte proti tomu všemu bojovat napřímo. To je negativní způsob duchovního života. Dívejte se na Krista v sobě a uvědomte si svou sounáležitost s ním – a toto vědomí (tehdy a v té míře, jak Mistr bude chtít) jako mocná vlna odplaví všechno špatné, co Vás trápí.

(P. Albert Peyriguere /1883–1959/, dopis z 19. dubna 1932)