KARMEL

Ano, Kristus je v nás. Není mimo nás, tam, kde myslíme, že jej nalezneme … v mlčení, v modlitbě. Při nejživější činnosti je v nás, nebo lépe řečeno nežijeme my, ale on je v nás. Nehledejte tedy Krista mimo sebe jako něco, co musíte následovat, nutit k příchodu, ani ho nehledejte mimo svůj činný život – vždyť pro Vás je zde, v přítomném okamžiku. Nejste to Vy, kdo je plně zaměstnán od rána do večera – je to Kristus. Váš Kristus, který Vám náleží, tak jak je ve Vás. Váš Kristus je Kristus činnosti; pro Vás je právě v činnosti.

(P. Albert Peyriguere /1883–1959/, dopis řádové sestře – učitelce, 12. prosince 1931)

Jan od Kříže sám nevyhledával své věznění. Nesleduje utrpení z pohodlí jako divák a neteoretizuje o nespravedlnosti světa. Utrpení není pocit, který si člověk občas dopřeje, ale je to základní zkušenost našeho života, která nás každodenně navštěvuje, ať se nám to líbí, nebo ne. Není to utrpení druhých, nýbrž strádání, které prožívá na vlastní kůži. Nedaří se mu držet si od utrpení odstup. Utrpení je místem, z něhož Jan píše.

Tento den, 6. červen, nám připomíná bitvu za Evropu a za její svobodu. Tehdy před šedesáti lety šlo o osvobození Evropy a světa od nelidské diktatury, která pohrdala člověkem. Lidská osoba byla pošlapávána a zneužívána jako nástroj šílenou mocí, která chtěla vytvořit nový svět. Mluvilo se o Bohu, ale byl používán jako nálepka, která byla nástrojem vůle k absolutní moci.

V sobotu 28. května proběhlo celostátní setkání terciářů a přátel Karmelu v Kostelním Vydří.

Přednášku o. Gorazda Cetkovského, O.Carm. s názvem „Výklad antifony Flos Carmeli“ si můžete poslechnout ZDE>>> a doprovodnou prezentaci si stáhněte ZDE >>>

Přednášku o. Norberta Žušky, O.Carm. s názvem „Titus Brandsma – světec pro naši dobu“ si můžete poslechnout ZDE>>>

V sobotu 3. června proběhlo celostátní setkání terciářů a přátel Karmelu v Kostelním Vydří.

Záznam přednášek:

• P. Jeroným Josef Ertelt, O.Carm.: sv. Terezie od Dítěte Ježíše a přímluvná modlitba
• P. Antonín Marek Příkaský, O.Carm.: Když přijde únava a skleslost...

Ať jsme sebechudší, musíme se bez jakékoli postranní myšlenky vrhnout do svatodušního ohně, jenž sežehne vše, co má být sežehnuto, a v nás promění a prozáří ony požehnané věci, které do nás Bůh vložil v den našeho křtu a vkládá je do nás při každém setkání, kdy ho do svých srdcí při mši přijímáme.

(kard. Charles Journet /1891–1975/, korespondence)

Horký den. Prázdný žaludek. Krásné kupovité mraky plují nad lesy a všechno je tiché.
Mše je tím nejpodivuhodnějším, co kdy vstoupilo do mého života. Když stojím u oltáře, cítím, že jsem skutečně tou osobou, jakou mě Bůh opravdu chtěl mít. Největším darem, který každý může dostat, je mít podíl na tom nekonečném činu, jímž se Boží láska vylévá na všechny lidi.

(Thomas Merton, deníkový zápis z vigilie Letnic, 4. června 1949)

Ó stravující ohni, Duchu lásky, sestupte na mne, aby se v mé duši uskutečnilo jakoby vtělení Slova: abych Mu byla lidstvím navíc, v němž On obnoví celé své tajemství.

(Alžběta od Trojice, úryvek z modlitby Ó můj Bože, Trojice, které se klaním)

Ó, soucitný a láskyplný Pane mé duše! Říkáte také: „Pojďte ke mně všichni, kdo máte žízeň, a já vám dám napít“.
Ó, Živote, který oživujete všechny! Neodpírejte mi tuto navýsost příjemnou vodu, kterou jste přislíbil těm, kdo o ni stojí. Já o ni stojím, Pane, a prosím o ni, a přicházím k Vám. Neschovávejte se, Pane, přede mnou, vždyť víte o mé potřebě, a že ona voda je skutečný lék pro duši, kterou jste Vy sám zranil.

(Terezie od Ježíše, Zvolání 9,1.2)

„Jestliže kdo žízní, ať přijde ke mně a pije…“ Co je to však za žízeň? Odpověď je jednoduchá: když do duše vstoupí Duch svatý, rozdmýchá v ní řeřavé uhlíky a zapálí oheň lásky. Duše vzplane plamenem lásky a z tohoto ohně pak vylétají jiskry lásky, které budí žízeň a lahodnou touhu po Bohu.

(Jan Tauler, OP /1300–1361/, kázání 11.2)