KARMEL

Temná noc a »melancholie«

Janova diagnóza »temná noc« se vztahuje na niternou, duševně-duchovní zkušenost jednotlivce. To, co dnes nazýváme »ztráta víry«, »vzdálení se naší doby od Boha« nebo »smrt Boha v sekularizovaném světě«, abychom popsali spíše vnější, všeobecné, celou epochu charakterizující »zatemnění víry«, rozhodně není – přinejmenším přímo a výslovně – tématem, kterým se Jan zabývá.

Michael od sv. Augustina (1622–1684)

Nebeský Ženich je velmi plachý a jakoby se ostýchal ukázat se přímo; jestliže se tedy chce sjednotit s věrnou duší polibkem lásky a objetím, hledá odloučenost a samotu.

Vavřinec od Vzkříšení (1614–1691)

Spolu s těmito řádky Vám posílám odpověď na dopis, který jsem dostal od naší dobré sestry N... (1); buďte tak laskavá a předejte jí mé psaní. Zdá se mi, že má veskrze dobrou vůli, ale že chce být – pokud jde o duchovní růst – rychlejší než milost: člověk se nestane svatým naráz!

Umění naslouchat vlastnímu srdci

V cyklu „Autobiografické duchovní zápisky Marie Petyt“ vám chceme na pokračování představit určitou formu „povolání“ této karmelitánské terciářky: žít svůj vztah k Bohu zvl. způsobem prostřednictvím svých duchovních zápisků; a rovněž jeden z možných způsobů duchovního doprovázení, kterého se Marii Petyt dostalo od karmelitána P. Michaela od sv. Augustina: doprovázení prostřednictvím dopisů.

Alžběta od Trojice (1880–1906)

Chválou slávy je duše, která přebývá v Bohu, která jej miluje čistou a nezištnou láskou a nehledá sama sebe v sladkosti této lásky; miluje Boha nade všechny jeho dary, jako by nic od něho nedostala, a přeje si prospěch tohoto tak milovaného objektu. Jak jinak můžeme účinně chtít dobro Boží než konáním jeho vůle, která všechny věci uspořádává ke své větší slávě? Tato duše se mu proto musí zcela odevzdat a ztratit se v něm, že už nebude chtít nic jiného, než to, co chce Bůh.

Wilfrid Stinissen (1927–2013)

Nelze žít v přítomném okamžiku bez soustředění a pozornosti. Jde o to, abychom chodili po této zemi bděle. Měli bychom se naplno pustit do toho, co chceme dělat, a nepřipustit plýtvání silami. Být Bohu zcela k dispozici jako Maria: „Jsem služebnice Páně.“

Mystika je nejvyšším stupněm vývoje lidské přirozenosti

Dnešní pojem Boha má vedle pragmatické také intuitivní povahu. Musíme využít příznivých okolností a naučit intuitivního člověka vidět Boha tam, kde nám není skrytý a kde je pro náš rozum dosažitelný jako předmět našeho uvažování. Rozumějte mi dobře! ...

Boží láska k člověku před a po vtělení se liší jako světlo od tmy

Svatá Marie Magdaléna de’ Pazzi (1566–1607) nám nezanechala ucelenou nauku o svém duchovním životě, protože svou spiritualitu více žila a zakoušela, než systematicky reflektovala. Nicméně v zápisech o jejích extázích je fakticky celá její nauka obsažená. (1)

Terezie z Avily (1515–1582)

Nyní začínáme s pomocí Ducha svatého mluvit o šestých komnatách, v nichž duše již zraněná láskou svého Ženicha, mnohem usilovněji vyhledává samotu, a nakolik je jí to dovoleno, utíká přede vším, co by ji mohlo rozptylovat... musím vám však, dcery, říci, že nejsou nijak menší zkoušky, jež na ni od nynějška přicházejí, takže potřebuje záruky, jež zakouší, aby to dokázala unést. Myslím, že bude užitečné, když vám vylíčím některé trýzně, jež se přitom zakoušejí a jež znám velmi dobře...

Terezie z Lisieux (1873–1897)

Pánu Bohu se líbí, že miluji svou maličkost a svou chudobu, líbí se mu má slepá naděje v jeho milosrdenství... to je můj jediný poklad. (D 197)