KARMEL

Bože můj, teď víc než kdykoli jindy jsem před Tebou. Jsem před Tebou stále. Dosud jsem byla víc v sobě a viděla jsem sebe. Nyní mi nějak umožňuješ ztratit sebe, jako bych přestávala existovat, přestávala být tou, která byla dosud. Neumím už být tou a neumím ani ještě být jiná, taková, jakou mě chceš mít. (…) Pomoz mi najít se a pomoz mi setkat se s Tebou v sobě. A dokud se musím ztrácet v temnotě své vlastní bytosti, drž mě za ruku jako své dítě, dej mi, abych porozuměla Tobě a Tvému konání i díky lidem, které jsi mi na cestě dal…

(Karol Wojtyła, korespondence, úryvek z modlitby pro Wandu Półtawskou, 13. 2. 1963)

Když se zcela a úplně vložíme do Božích rukou, můžeme důvěřovat, že On sám z nás něco udělá. Na Něm záleží, jak to dopadne. Není zapotřebí, abychom se stále pozorovali a měřili. A věřte mi ještě toto: lidé, o nichž píšete, že vám bylo dovoleno je poznat a o kterých se vám zdá, že se přibližují ideálu dokonalého křesťana, jsou právě tak ubozí, sami sebou právě tak nejistí jako vy, když se na ně podíváme zevnitř.

(Terezie Benedikta od Kříže, korespondence, úryvek z dopisu adresovaného jedné studentce)

Buďte zakořeněná v Bohu. Desetkrát denně se od něho dožadujte pokoje duše, protože bez něho nelze učinit žádné rozhodnutí, které by nás neuvrhlo do katastrofy. S Bohem však budete silnější než dění kolem Vás a vyjdete odtud s ještě větší důvěrou v jeho lásku.

(kard. Charles Journet /1891–1975/, korespondence)

Pokud můžete mluvit s Pánem v modlitbě, promluvte si s Ním, chvalte Ho. Pokud nemůžete mluvit kvůli únavě, zmatku v duši, buďte připraveni Mu sloužit. Zůstaňte v klidu a udělejte gesto, které ukazuje Váš respekt. Pán Vás uvidí a Vaše přítomnost bude pro Něho příjemná. Požehná ticho, které mu obětujete a najdete pokoj a útěchu, když Vás vezme za ruku.

(Pater Pio, OFMCap /1887–1968/)

Vy jdete ruku v ruce s Ježíšem Kristem, když posloucháte jeho slova a slavíte v radosti jako v bolesti jeho lásku. Tím nesete v sobě celý svět, kde je tolik bolesti. Buďte vděčná za tyto možnosti.

(P. Vladimír Koudelka OP /1919–2003/, korespondence, dopis z 12. května 1998)

Každá opravdová modlitba je modlitbou celé Církve. Každou modlitbou se v Církvi něco děje. Každou modlitbou se modlí sama Církev, neboť je to sám Duch svatý, který v každé jednotlivé duši za nás prosí vzdechy, které nelze vyjádřit.

(Terezie Benedikta od Kříže, Modlitba církve, příspěvek do sborníku Akademické jednoty, 1936)

Řehole k nám promlouvá od rána do večera, aby nám každým okamžikem ukazovala vůli dobrého Boha. Kéž byste věděl, jak miluji tuto Řeholi, která je formou, v níž mě Bůh chce mít svatou!

(Alžběta od Nejsvětější Trojice, dopis 141)

Překročit práh víry předpokládá necítit se zahanbeně za to, že máme srdce dítěte, které stále věří v nemožné, a proto může žít v naději. Jen to dává smysl, jen to je schopné měnit dějiny. Znamená to prosit bez ustání, modlit se bez umdlení a uctívat Ježíše v adoraci, aby se náš pohled proměnil.

(kard. Jorge Mario Bergoglio SJ, úryvek z pastýřského listu o svátku sv. Terezie z Lisieux, 1. října 2012)

V neděli, o svátku Panny Marie Sedmibolestné, jsem myslela na to, že je to tak trochu i tvůj svátek… Vložila jsem tvou duši do duše Bolestné Matky a požádala jsem ji, aby tě utěšila.

(Alžběta od Nejsvětější Trojice, dopis 84, adresovaný mamince)

První křesťané měli hrůzu z toho umístit Krista na kříž, neboť na vlastní oči viděli ta ubohá těla v celé své nahotě, upoutaná na hrubě otesaný kůl, nad nímž čněla příčná kláda ve tvaru T, ruce přibité k tomuto nástroji umučení, nohy rovněž připevněné hřeby… Viděli těla hroutící se pod vlastní vahou, klátící se hlavy, psy přilákané pachem krve, ožírající jim nohy, supy kroužící nad tímto polem krve a odsouzence vysíleného mučením, spalovaného žízní, přivolávajícího smrt křikem beze slov. To byl trest otroků a lupičů. To byl trest, který vytrpěl Ježíš.

(Marie-Joseph Lagrange OP /1855–1938/, L’Évangile de Jésus-Christ, Paříž 1928)