KARMEL

Abychom dospěli k Bohu, není k tomu zapotřebí zvláštní chytrosti ani mimořádného vzdělání. Potřebujeme jen jedno: poctivé, pevné srdce, které nehledá nic než Jeho, ve všem jen Jeho – a které Jej hledá jen proto, aby Jej milovalo, jen Jeho.

(ct. Vavřinec od Vzkříšení, 3. rozhovor)

Nepřekračujte práh své odolnosti. Buďte před Pánem Bohem jako něco ubohého, zcela bědná, poraněná, a na něm ponechte, ať vše zařídí. Veškeré zábrany pocházejí z toho, že Bůh od Vás žádá trochu víc odevzdanosti, abyste tu překážku podlezla a ponořila se do Něho, a ne, abyste se přepínala.

(kard. Charles Journet /1891–1975/, korespondence)

Jestliže je vaše přirozenost předmětem boje, bitevním polem, ach, neztrácejte odvahu, nermuťte se. Dokonce bych řekla: milujte svou ubohost, neboť právě v ní Bůh uplatňuje své milosrdenství, a pokud vás Jeho pohled uvádí do smutku, který vás uzavírá do sebe samé, je to ze sebelásky! V hodinách ochablosti se utečte k modlitbě svého Mistra. Ano, sestřičko, na svém kříži vás viděl, modlil se za vás, a tato modlitba je věčně živá a přítomná před Jeho Otcem, ona vás zachrání z vašich ubohostí. Čím více cítíte svou slabost, tím více má vaše důvěra růst, neboť se opíráte jen o Něho.

(Alžběta od Trojice, dopis 324)

Včera v noci jsem se snažila si připomenout všechno, co jste mi řekl, a dokázala jsem si vzpomenout na jedinou věc: že patřím jenom Bohu. Protože sestry nejsou moje – i ony patří jen Jemu – budu Ježíšovi Janem Křtitelem. Budu se radovat, protože Ženich má svou nevěstu, Ježíš má lásku mých sester.

(Matka Tereza, dopis otci Neunerovi, 25. února 1963)

Jak je to jednoduché! Dívejme se na Krista, stále jen na něho patřme. Vězme, že každou myšlenkou, každým slovem, každým činem – lhostejno jakého druhu – Kristus k nám nepřichází, ale vychází z nás. Byl již dříve v našem nitru a klíčí jako semeno, které prolamuje slupku našeho vlastního já.

(P. Albert Peyriguere /1883–1959/, korespondence, dopis z 2. ledna 1936)

On, který je Bůh lásky a který nás s nekonečnou něžností miluje, nečeká, až budeme dokonalí, aby si nás zamiloval a použil nás jako svých nástrojů. Dopřává nám, že můžeme druhým působit dobro, a přitom být velice ubozí, být niterně zranění a mít plno chyb: on se dívá na tu velikou touhu, kterou máme v hloubi srdce, a kvůli ní nám vše odpouští.

(kard. Charles Journet /1891–1975/, korespondence)

Naše posvěcení nezáleží v tom, abychom změnili svoje zaměstnání, nýbrž abychom konali pro Boha to, co obvykle konáme pro sebe. Je to škoda vidět tolik lidí, kteří ve službě Bohu povyšují prostředky na účel. Nechávají se donutit ke konání určitých skutků, ale konají je nedokonale, protože jsou vedeni pozemskými záměry nebo sobeckými důvody.
Neznám lepší cestu k Bohu než tuto: konej to, co ti den za dnem ukládá tvoje povolání nebo zaměstnání, nedělej to ale, aby ses líbil lidem, nýbrž konej všechno – nakolik jsi toho schopen – jen z lásky k Bohu.

(ct. Vavřinec od Vzkříšení, 4. rozhovor)

Je třeba žít ve vědomí, že Bůh přebývá v hloubce nás samých a přistupovat ke všemu s Ním. Člověk pak není nikdy banální, i kdyby dělal ty nejobyčejnější skutky, neboť nežije v těchto věcech, překračuje je!

(Alžběta od Trojice, Velikost našeho povolání 8)

Cit je vzácná, jemná věc v duchovním životě, ale spíše provázející věc samu a je přelétavý a není v naší moci. Když jej chceme násilím mít, spíše uteče jako vzduch, když jej chceme vzít do hrsti. Pán Bůh ho často odnímá, abychom na něm neulpěli sobecky a šli dál k Němu. Svatá Terezička řekla, že většinu života v Karmelu prožila v bezútěšnosti. Řekla zajímavě: „Mám radost, ale já nevím, že ji mám.“ Jistě můžeme podobně říci: Mám lásku, ale já nevím, že ji mám.

(P. Metoděj Minařík, OCarm. /1912–2003/, korespondence, 1993)

Sebepoznání
Je dobré, že se tak poznáváš.
Ale nezapomeň, že tvoje bída Pána tak moc nevzrušuje.
Jako bídného tě pozval.
Vzrušuje ho a s netrpělivostí čeká,
že se budeš z jeho pozvání radovat. Na to čeká!
Na tvoji radostnou, věřící lásku.
Nezapomínej se radovat!
Co neuděláš dnes, neuděláš už nikdy!
„Kdo je věrný v maličkosti,
je věrný i ve velké věci.“

(P. Benedikt Holota OFM /* 1922/, zápisky z rozhovorů s P. J. E. Urbanem OFM, listopad 1978)