Doporučujeme
Terezie z Lisieux (1873–1897)
Zásluha nezáleží v tom, když mnoho dáváme, ale spíš když mnoho přijímáme, mnoho milujeme... Ježíš mě učí dělat všechno z lásky, nic mu neodmítat, být spokojená, když mi dá příležitost, abych mu dokázala, že ho miluji. Ale to se děje v pokoji, v odevzdanosti. Všechno dělá ve mně Ježíš, já nedělám nic. (D 142)
Nepostradatelné hodnoty pro šťastný život...
Životní příběh Jana od sv. Samsona je neobvyklý. Člověk, který byl postižený po materiální a tělesné stránce, se rozvinul v nanejvýš šťastnou a spokojenou osobnost.
Živé Boží slovo: 1 Král 18,30b–35
„Pak (Eliáš) opravil Hospodinův pobořený oltář. Vzal dvanáct kamenů podle počtu kmenů synů Jákoba, k němuž se stalo slovo Hospodinovo, že se bude jmenovat Izrael. Z kamenů vybudoval oltář ve jménu Hospodinově a kolem oltáře vymezil příkopem prostor pro vysetí dvou měr zrní. Pak narovnal dříví, rozsekal býka na kusy a položil na dříví.
Zkušenost pouště
Karmelitáni porozuměli, že pokračování Kristovy přítomnosti a jeho díla znamená bojovat s mocnostmi zla obzvláště v jejich nejrafinovanější podobě. První karmelitáni pochopili tuto nutnost v kontextu křížových výprav.
Temná noc a »melancholie«
Janova diagnóza »temná noc« se vztahuje na niternou, duševně-duchovní zkušenost jednotlivce. To, co dnes nazýváme »ztráta víry«, »vzdálení se naší doby od Boha« nebo »smrt Boha v sekularizovaném světě«, abychom popsali spíše vnější, všeobecné, celou epochu charakterizující »zatemnění víry«, rozhodně není – přinejmenším přímo a výslovně – tématem, kterým se Jan zabývá.
Michael od sv. Augustina (1622–1684)
Nebeský Ženich je velmi plachý a jakoby se ostýchal ukázat se přímo; jestliže se tedy chce sjednotit s věrnou duší polibkem lásky a objetím, hledá odloučenost a samotu.
Vavřinec od Vzkříšení (1614–1691)
Spolu s těmito řádky Vám posílám odpověď na dopis, který jsem dostal od naší dobré sestry N... (1); buďte tak laskavá a předejte jí mé psaní. Zdá se mi, že má veskrze dobrou vůli, ale že chce být – pokud jde o duchovní růst – rychlejší než milost: člověk se nestane svatým naráz!
Umění naslouchat vlastnímu srdci
V cyklu „Autobiografické duchovní zápisky Marie Petyt“ vám chceme na pokračování představit určitou formu „povolání“ této karmelitánské terciářky: žít svůj vztah k Bohu zvl. způsobem prostřednictvím svých duchovních zápisků; a rovněž jeden z možných způsobů duchovního doprovázení, kterého se Marii Petyt dostalo od karmelitána P. Michaela od sv. Augustina: doprovázení prostřednictvím dopisů.
Alžběta od Trojice (1880–1906)
Chválou slávy je duše, která přebývá v Bohu, která jej miluje čistou a nezištnou láskou a nehledá sama sebe v sladkosti této lásky; miluje Boha nade všechny jeho dary, jako by nic od něho nedostala, a přeje si prospěch tohoto tak milovaného objektu. Jak jinak můžeme účinně chtít dobro Boží než konáním jeho vůle, která všechny věci uspořádává ke své větší slávě? Tato duše se mu proto musí zcela odevzdat a ztratit se v něm, že už nebude chtít nic jiného, než to, co chce Bůh.
Wilfrid Stinissen (1927–2013)
Nelze žít v přítomném okamžiku bez soustředění a pozornosti. Jde o to, abychom chodili po této zemi bděle. Měli bychom se naplno pustit do toho, co chceme dělat, a nepřipustit plýtvání silami. Být Bohu zcela k dispozici jako Maria: „Jsem služebnice Páně.“
Mystika je nejvyšším stupněm vývoje lidské přirozenosti
Dnešní pojem Boha má vedle pragmatické také intuitivní povahu. Musíme využít příznivých okolností a naučit intuitivního člověka vidět Boha tam, kde nám není skrytý a kde je pro náš rozum dosažitelný jako předmět našeho uvažování. Rozumějte mi dobře! ...