Doporučujeme
Na různé dotazy laiků i kněží na tak zvané „Velké varování Ježíše Krista“, které se šíří po internetu a někde také rozdává v kostelích ve formě brožurky, odpovídá olomoucký arcibiskup Jan Graubner následujícím sdělením.
Tato poselství o velkém Božím varování pocházejí z údajných soukromých zjevení nejmenované irské vizionářky. Nemají schválení žádné církevní autority.
Ještě těsně před koncilem byla církev většinou věřících vnímána jako viditelná společnost věřících založená Ježíšem Kristem a řízená papežem a biskupy pod vedením papeže. Podstatu církve určovalo její hierarchické uspořádání. Celá dlouhá staletí bylo toto hierarchické uspořádání formováno monarchistickým způsobem.
Druhý vatikánský koncil byl velikou příležitostí k sebereflexi církve nad jejím postavením ve světě, který ji obklopuje i proniká, a zároveň se vyznačoval snahou nově pochopit vlastní poslání církve ve prospěch člověka. Měla na něm být konečně nalezena odvaha k odpovědi na problémy moderního světa a ukončeno často podivné a úzkostné stahování se do obranných postojů vůči světu. 7. prosince 1965, den před závěrečnou bohoslužbou k ukončení koncilu, na devátém a posledním slavnostní zasedání se uskutečnilo konečné hlasování o pastorální konstituci O církvi v dnešním světě (Gaudium et spes), nejdelší a nejdiskutovanější konstituci koncilu, která přinesla mnoho nového v pohledu na svět kolem nás a náš život ve světě. Hned v úvodu textu konstituce se píše:
Již 5. Mezinárodní kongres karmelitánských laiků proběhl ve dnech 17.–21. září 2012 v karmelitánském domě Carmelo v Sassone u Říma.
Před začátkem kongresu se na tomtéž místě konalo dvoudenní setkání provinčních delegátů a moderátorů pro laiky na téma „Role a úlohy ve vedení karmelitánských laiků“.
Druhý vatikánský koncil nenabídl řešení všech bezprostředních a naléhavých problémů tehdejší doby, ale určil směr, položil základ a vnesl do života církve novou dynamiku. Jedním ze základních důrazů koncilu byl návrat k pramenům, především k Písmu svatému a k učení církevních otců. Písmo svaté se znovu stalo pro teologii kritériem její platnosti a hlavním zdrojem teologické inspirace.
Když tehdejší papež Jan XXIII. zahajoval 11. října 1962 Druhý vatikánský koncil, bylo mu 77 let. Tehdy předpokládal, že jednání uzavře po prvním zasedání; byla však nezbytná ještě další tři a koncil nakonec trval celé tři roky. Nemohl tušit, jak veliký dopad bude mít tento koncil na vývoj života církve v dalších desetiletích. Koncilu se účastnilo 2540 koncilních otců majících hlasovací právo. To bylo něco naprosto neslýchaného. Byly zastoupeny všechny světadíly a všechny rasy.
Převzato: www.vojtechkodet.cz
11. října 2012 zahájí Svatý otec slavením mše svaté na Svatopetrském náměstí Rok víry, který bude trvat do slavnosti Krista Krále příštího roku, do 24. listopadu 2013. Ne náhodou se začátek Roku víry shoduje s výročím dvou významných událostí. Jde o padesáté výročí zahájení II. vatikánského koncilu a dvacáté výročí vyhlášení Katechismu katolické církve. Už papež Jan XXIII. vybral toto datum záměrně. Byl to den, kdy se slavil svátek Panny Marie, Matky Boží, ustanovený k 1500. výročí efezského koncilu, na kterém bylo vyhlášeno Mariino božské mateřství jako článek víry. Záměrná volba tohoto data dává tušit význam, který současný papež dává Roku víry.