„Rmoutí nás utrpení, kterému byli nezaslouženě vystaveni naši bratři a sestry na Ukrajině“, píše skupina dvou set třiceti tří kněží a jáhnů ruské pravoslavné církve a obrací se s důraznou výzvou na všechny, na nichž závisí ukončení války na Ukrajině, jimi označované za „bratrovražednou“.
„Neboť jsem měl hlad, a nedali jste mi najíst, měl jsem žízeň, a nedali jste mi napít…“ Jak závažná slova! Netřeba je komentovat. Máme je přijmout vírou a dobře pochopit, že o to, co můžeme pro druhého člověka udělat a neuděláme, jsme vlastní nedbalostí připravili svého Pána… Hovoří se o tom, co nevykonáme. O tom, co bychom sice učinit mohli, ale pro vlastní nedbalost neučiníme. Tento člověk, který prochází kolem a je chudý, nahý, na cestě, trpící, po nás nic nežádá, ale je údem Ježíšovým, je kusem Ježíše, částí Ježíše; necháme-li ho projít a nedáme mu nic z toho, co potřebuje, nechali jsme projít Ježíše…
(Charles de Foucauld /1858–1916/, Aux plus petits des mes frères)
Nyní se více než kdy jindy ukazuje naše františkánské charisma přinášet mír a dobro tam, kde panuje neklid, temnota a válka.
Děti, které přicházejí do našich přijímacích středisek, si hrají, dívají se na pohádky a dokonce zapomínají, že je kolem válka, a někteří dospělí možná poprvé v životě berou do rukou růženec, modlí se na kolenou, učí se zpívat náboženské písně a zažívají skutečný pokoj, kterého nelze dosáhnout pomocí tanků nebo jiných zbraní, protože my máme a věříme přesně v ten mír, který nám zanechal Ježíš Kristus: „Zanechávám vám pokoj, dávám vám svůj pokoj. Ne ten, jaký to dává svět, já vám dávám. Ať se vaše srdce netrápí ani nebojí.“
Začal rok 1943 a týdny chvátaly směrem k postu. Půst mimo jiné znamená konec s dopisy – mniši ani nedostávají poštu ani nepíší. Poslední zpráva, kterou jsem dostal před Popeleční středou, byla o tom, že bratr plánuje svatbu na konec února. Musel jsem si počkat do Velikonoc, jestli to skutečně udělal.
Necelé dva dni po začiatku ruskej invázie na Ukrajinu opustilo kláštor bosých karmelitánok v Charkove jedenásť kontemplatívnych mníšok. Väčšina z nich chcela ostať, ale miestny biskup apeloval na ich poslušnosť a požiadal ich odísť.
Varšava, 2. března 2022
Vaše Svatosti,
děkuji za slova, která zazněla ve včerejším dopise metropolity Hilariona. Sdílím názor Vaší Svatosti, že nepřátelství vůči jakémukoli národu je vždy nepřijatelné. Všichni jsme bratři, a proto vnímáme každé neštěstí ukrajinského nebo ruského národa jako své vlastní. Proto se z celého srdce modlíme za mír na Ukrajině.
Aby však naše modlitba nebyla považována za projev pokrytectví, musí být doprovázena činy. Věřím, Vaše Svatosti, že jste mírumilovný člověk. Náš Pán Ježíš Kristus učil: „Blahoslavení tvůrci pokoje, neboť oni budou nazváni Božími syny.“ (Mt 5,9). Proto tě, Bratře, prosím, abys apeloval na Vladimira Putina, aby zastavil nesmyslné boje proti ukrajinskému lidu, v nichž jsou zabíjeni nevinní lidé a trpí nejen vojáci, ale i civilisté – zejména ženy a děti. Jediný člověk může jediným slovem zastavit utrpení tisíců lidí – a tím je prezident Ruské federace. Žádám vás co nejpokorněji, abyste vyzval ke stažení ruských vojsk ze suverénního státu, kterým je Ukrajina.
Existuje jeden případ, kdy je třeba čelit zlu silou, a to, když nebráníme sebe, ale druhé… K ochraně slabých, utiskovaných a nevinných proti jejich utlačovatelům je zapotřebí síly… Duch pokoje není duchem slabosti, ale duchem síly…
(Charles de Foucauld /1858–1916/, Aux plus petits des mes frères)
V neděli 15. května 2022 budou do seznamu svatých zapsáni bl. Titus Brandsma, karmelitánský kněz a mučedník z Dachau, a zakladatelky dvou ženských řeholních kongregací, bl. Maria Rivier a bl. Marii od Ježíše (Carolina Santocanale).
Když se v tomto postním čase, čase větší lásky, podíváme na všechno, co se Ježíš rozhodl z lásky k nám vytrpět, aby nás spasil, modleme se za všechnu milost, kterou potřebujeme k tomu, abychom mohli sjednotit svá utrpení s Jeho utrpením, aby tak mnoho duší, které žijí v temnotě a bídě, mohlo poznat Jeho lásku a život.
(Matka Tereza, korespondence, 25. února 1994)
Byli jsme v těchto dnech svědky heroismu obyčejných lidí. Oplakáváme oběti raketového útoku v Charkově. Včera jsme však viděli obyvatele Berdyansku, jak holýma rukama vyhnali ozbrojené síly ze svého města za skandování „Berdyansk je Ukrajina“ […] Vskutku se naplňují Kristova slova: „Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí svůj život za své přátele.“ Vidíme, že tím, co vítězí, není zášť, ale láska. Láska rodí hrdiny, nenávist zločince. Proto chci všechny povzbudit, aby se v této tragické době učili milovat. Nedovolme, aby nás ovládla nenávist, neužívejme její jazyk a slova. Lidová moudrost říká, že kdo svého nepřítele nenávidí, byl od něho už poražen. Zvítězíme silou lásky k naší vlasti, k Bohu a k našim bližním.
(Svjatoslav Ševčuk, řeckokatolický arcibiskup Kyjeva, 1. března 2022)
Nyní máme posvátnou postní dobu, dobu duchovních cvičení, jaká jsme kdysi pořádali s různými kongregacemi. … I my zde máme postní promluvy a postní pobožnosti. Nejlepší pobožností je ovšem vždycky život sám, život přijímaný radostně a pokojně se vším, co přináší, tím stvrzujeme svoje „Buď vůle tvá!“ A určitě to není věc pro slabé, protože se musí vynaložit veliká síla, aby člověk skrze zamlžený únorový den spatřil paprsky věčných Velikonoc, ale je to opojně krásné…
(Adolf Kajpr SJ /1902–1959/, dopis spolubratru; Dachau, 25. února 1945)