KARMEL

Prosíš mě o mé poznámky k tomu, co jsem řekl na růžencovou neděli. Moje myšlenka byla následující: připomenout historický vývoj růžence a (…) popsat vývoj modlitby Zdrávas Maria v náboženském životě každého jednotlivce.

Zdrávas Maria je nejprve projevem, v zásadě instinktivním a často „zištným“, lásky k naší Paní.

Přeměňuje se v potřebu ji lépe poznat, „sympatizovat“ s ní: srdce svaté Panny se stává jakoby průhledným a my v něm znovu prožíváme mystéria – takže pro nás celé dogma získává důvěrnou známost, konkrétnost a skutečnost v Marii.

Nakonec dospíváme k pochopení, že mystéria mají svou obdobu a své pokračování v jednotlivých fázích – skutečně velmi tajemných – našich radostí a strastí. Tak se tím, že se v nás rozvíjí Zdrávas Maria, celý náš život jakoby pokřesťanšťuje… Něco takového jsem tedy měl na mysli.

(Pierre Teilhard de Chardin SJ /1881–1955/, dopis z fronty, sestřenici, 11. října 1918; citováno podle knihy Pierre Teilhard de Chardin, Zrod myšlení. Dopisy 1914–1919, Malvern 2021)