Doporučujeme
TEXTY Z TRADICE
V této rubrice najdete texty především z karmelitánské tradice – minulé i současné. Mají Vám posloužit jako inspirace pro život modlitby, příp. k orientaci v těžkostech, na které každý z nás při úsilí o hlubší křesťanský duchovní život naráží. Seskupené texty významnějších autorů, příp. tematických celků si můžete otevřít v podkategoriích nazvaných jejich jmény v dolní části stránky.
Někdy mě přepadá velké trápení, když vidím, že nejsem k ničemu v jeho službě a že jsem nucena ztrácet víc času, než bych chtěla, potřebami svého slabého a churavého těla. A tak jednoho večera, když jsem byla ponořena do modlitby, nadešla hodina, kdy je třeba jít spát. Zachvátily mě velké bolesti a dostavilo se mé obvyklé zvracení. Když jsem viděla, že jsem takovou otrokyní těla, zatímco můj duch se dožadoval času pro sebe, pocítila jsem takový zármutek, že jsem začala usedavě plakat a naříkat. (…)
Ó, můj Bože a má nekonečná Moudrosti, bez míry a bez omezení, nad všechna andělská a lidská poznání! Ó, Lásko, která mě miluješ víc, než jak se dokáži milovat a vnímat já sama! Proč chci, Pane, toužit po něčem víc, než co mi chcete dát Vy? Proč se chci unavovat tím, že Vás budu žádat o něco, co mi přikazuje má touha, když všechno, co je můj rozum schopen dát dohromady a po čem je schopna má touha zatoužit, jste Vy již pronikl až do konce, a já sama přitom nevím, co mi opravdu prospěje? Vždyť v tom, kde si má duše myslí, že najde zisk, bude ve skutečnosti třeba má ztráta. Neboť když Vás prosím, abyste mě osvobodil od nějakého utrpení, a zatím právě v něm se ukrývá smysl mého umrtvení, oč to vlastně žádám, můj Bože?
Ale ne, můj Bože, ne! Už žádná důvěra v něco, co bych mohla chtít pro sebe. Chtějte po mně Vy, co byste rád chtěl, neboť to chci i já, vždyť veškeré mé dobro spočívá v tom, abych se Vám zalíbila. Kdybyste totiž Vy, můj Bože, měl uspokojit mne tím, že uskutečníte vše, co si žádá má touha, je mi zřejmé, že bych byla ztracena.
(Terezie od Ježíše, Zvolání duše k Bohu, 17,1.2)
Máte-li stále o čem mluvit, hovoříte-li s lidmi, proč by se vám mělo nedostávat slov při důvěrném rozhovoru se Stvořitelem? Nebojte se toho; já tomu totiž nevěřím. Ovšem je třeba si na to zvyknout, neboť se stává, že v přítomnosti osoby, k níž člověk nemá blízký vztah, je celý rozpačitý: zdá se, jako by byla cizí, i když je z rodiny, ale on přesto neví, co by jí řekl. Vždyť neudržuje-li se nějaký vztah, vyprchá i ona důvěrná známost, jež vyvěrá z příbuzenství či z přátelství.
(Terezie od Ježíše, Cesta k dokonalosti XXVI,9)
Náš Pán není náročný, ba naopak je velmi velkodušný a snadno odpouští každý dluh, byť by byl sebevětší. Proto je tak obdivuhodný při odplatě, že nenechá bez odměny ani prosté pozvednutí očí, vykonané s myšlenkou na Něho.
(Terezie od Ježíše, Cesta k dokonalosti XXIII,3)
Pán mě chtěl jednoho dne potěšit, a tak mi přívětivě řekl, abych se netrápila, protože v tomto životě nelze být stále v tomto rozpoložení: někdy bych plála nadšením, jindy ne; hned jsem klidná, hned neklidná či zmítaná pokušeními: mám mu ale důvěřovat a ničeho se nebát.
(Terezie od Ježíše, Kniha života XL,18)
Vězte, že tyto dvě věci, totiž splnit vůli Boží a odpouštět urážky, jsou nezbytné pro všechny, i když v jejich plnění mohou být různé stupně. Dokonalí odevzdají svou vůli jako dokonalí a odpustí s dokonalostí; my pak budeme dělat, co můžeme… Pánu se líbí všechno.
(Terezie od Ježíše, Cesta k dokonalosti XXXVII,3)
Chudinka duše nemůže vždycky dělat co chce, leč s Boží pomocí. Avšak jejím největším bohatstvím je právě to, že je stále dlužnicí, přestože se všemožně snaží Mu splácet. Často ve své touze aspoň nějak Mu oplatit propadá sklíčenosti při pohledu na svou bezmocnost, jak je zavalena tolika pracemi, překážkami a trapnostmi, jež pochází z těla, v němž žije jako uvězněná. Je však zbytečné se trápit! Nedá se nic jiného dělat, než uznat naši nouzi a dát mu naši vůli. (…) Říkejte prostě a s pokorou v srdci, neboť pokora dosáhne všeho: Buď vůle tvá!
(Terezie od Ježíše, Cesta k dokonalosti XXXII,13)
Ano, musíte se přesvědčit, že máme ve svém nitru něco úchvatného. Kdybychom si často připomínaly Hosta, který je v nás, pak by podle mého názoru nebylo možné, abychom se tak vášnivě utápěly ve světských věcech, neboť ve srovnání s Tím, kterého nosíme v sobě, by se ukázaly v celé své nicotnosti.
Nic není úchvatnějšího, než vidět, že Ten, který může svou velikostí naplnit tisíc světů, ba mnohem víc, se uzavírá do tak malé věci. On je Pánem světa a může dělat, co chce, a proto z lásky k nám se ve všem přizpůsobuje našim možnostem.
(Terezie od Ježíše, Cesta k dokonalosti XXVIII,10.11)
Je-li duše zavalena vyprahlostí, roztržitostí a neklidem, ať na to nedbá a ať se tím netrápí. Chce-li mít vnitřní svobodu a nechce-li se pořád soužit, ať se přestane bát kříže, a uvidí, jak jí Pán pomůže ho nést: půjde vpřed s radostí a ze všeho bude mít užitek, protože je jasné, že nedává-li studna vodu, my ji tam nemůžeme dolévat. Avšak nemáme být nepozorní, protože dává-li ji, pak ji máme čerpat, protože Bůh v nás chce tímto způsobem rozmnožit ctnosti.
(Terezie od Ježíše, Kniha života XI,17)
Ó, soucitný a láskyplný Pane mé duše! Říkáte také: „Pojďte ke mně všichni, kdo máte žízeň, a já vám dám napít“.
Ó, Živote, který oživujete všechny! Neodpírejte mi tuto navýsost příjemnou vodu, kterou jste přislíbil těm, kdo o ni stojí. Já o ni stojím, Pane, a prosím o ni, a přicházím k Vám. Neschovávejte se, Pane, přede mnou, vždyť víte o mé potřebě, a že ona voda je skutečný lék pro duši, kterou jste Vy sám zranil.
(Terezie od Ježíše, Zvolání 9,1.2)
Byť by byla vaše představivost kdovíjak nestálá, vždy najdete mezi Otcem a Synem Ducha svatého. Kéž zanítí vaši vůli, a nestačí-li vás uchvátit tak strhující úvaha, kéž vás připoutá svou žhavou láskou.
(Terezie od Ježíše, Cesta k dokonalosti XXVII,7)