Doporučujeme
TEXTY Z TRADICE
V této rubrice najdete texty především z karmelitánské tradice – minulé i současné. Mají Vám posloužit jako inspirace pro život modlitby, příp. k orientaci v těžkostech, na které každý z nás při úsilí o hlubší křesťanský duchovní život naráží. Seskupené texty významnějších autorů, příp. tematických celků si můžete otevřít v podkategoriích nazvaných jejich jmény v dolní části stránky.
(OCD • svatá • památka 25. srpna)
Texty propria
Miriam se narodila 5. ledna roku 1846 v Abellinu, malé galilejské vesnici na půli cesty mezi Haifou a Nazaretem. Její arabští rodiče, Georges Baouardy a Miriam Schahyn, již před ní měli dvanáct synů, kteří však všichni zemřeli v útlém věku. Podle řecko-melchitského ritu, k němuž rodina patřila, byla holčička po deseti dnech pokřtěna a biřmována ve vesnickém kostele sv. Jiří. O dva roky později se narodil její mladší bratr Pavel. Dětem však záhy zemřel tatínek a o několik dní později i maminka. Miriam se ujal strýc z otcovy strany, Pavlík vyrůstal v rodině tety. Oba sourozenci se již nikdy neviděli.
(OCD • svatá • patronka Evropy • svátek 9. srpna)
Texty propria
Edith se narodila roku 1891 ve Vratislavi (Wrocław) jako nejmladší z jedenácti sourozenců. Její rodina patřila k liberálním židovským kruhům, které se hlásily ke svému německému původu. Již v patnácti letech se odcizila židovské víře. Tehdy na deset měsíců přerušila školní docházku a pomáhala v domácnosti jedné ze svých sester, která žila v Hamburku. „Náboženství se v tomto domě vůbec nepraktikovalo. Zde jsem se také zcela vědomě a z vlastního rozhodnutí odnaučila modlit,“ píše ve své autobiografii (1).
(O.Carm. • svatý • památka 28. července)
Texty propria
Titus, křestním jménem Anno, se narodil roku 1881 v Oegeskloosteru u Bolswardu v západním Frísku v Nizozemí. Rodině patří veliký statek s rozsáhlými polnostmi a chovem dobytka, přesto rodiče své děti netlačí k převzetí hospodářství. Anno bude celý život vděčně vzpomínat na šťastné dětství prožité v hluboce lidském a zbožném prostředí venkovské usedlosti (1). Rodiče zohlední jeho intelektuální nadání, rodící se touhu po kněžství (a také pro těžký život v hospodářství ne dost pevné zdraví) a umožní mu odejít do vzdáleného Megen. Zde, ve františkánské koleji (2), prožije Anno léta svého dospívání (1892–1898). V sedmnácti letech vstupuje na Karmel v Boxmeeru (3) a přijímá jméno Titus (4). V letech 1900–1905 studuje filozofii a teologii (5). Po kněžském svěcení (1905) pak pokračuje ve studiích na papežské Gregoriánské univerzitě v Římě. Zde získává roku 1909 doktorát z filozofie (6) a vrací se zpět do Holandska.
(O.Carm. • svatá • svátek 25. května)
Texty propria
Kateřina deʼ Pazzi se narodila 2. dubna 1566 ve Florencii rodičům Camillovi a Marii Magdaléně deʼ Pazzi. V osmi letech svěřili rodiče svou dceru do výchovy sestrám maltézského řádu do kláštera San Giovannino dei Cavalieri, kde se o ni starala její teta řeholnice, matčina sestra. Ve čtrnácti letech, o slavnosti Nanebevstoupení Páně, zde Kateřina prožila intenzivní vytržení lásky (první extázi, v přítomnosti maminky, zaznamenává již o dva roky dříve). Během pobytu u sester poznala, že také ona sama chce být řeholnicí.
Kde není láska, vlož lásku a pak lásku nalezneš
(karmelitán a spoluzakladatel OCD • svatý • učitel církve • svátek 14. prosince)
Texty propria
Juan de Yepes se narodil v roce 1542 ve Fontiveros, nedaleko Avily, ve Španělsku. Jeho otec zemřel, když byl Jan ještě velmi malý (asi tříletý). Rodina se musela z finančních důvodů několikrát přestěhovat. Jan se přitom snažil studovat a zároveň pracoval, aby získal prostředky na živobytí své i svých blízkých.
Druhá část:
Aktualizovaná četba spisů
sv. Terezie od Ježíše
I. Přiblížení se kontextu naší doby na základě Tereziiny zkušenosti
23. Charisma, které vyrůstá ze života a spisů matky Terezie, se šířilo a obohacovalo v průběhu staletí díky důkladnějšímu poznání jejích děl a její charismatické zkušenosti, přejaté Stanovami jak bratří, tak mnišek i Sekulárního řádu tereziánského Karmelu. Díky tomuto obnovenému uvědomění: „máme dnes, nebo alespoň můžeme mít, takové poznání našeho charismatu, jako snad nikdy v našich dějinách.
Třetí část:1
Kritéria pro rozvržení tereziánské četby a konkrétní návrhy
I. Kritéria pro rozvržení četby spisů sv. Terezie
32. První kritérium nám poskytuje osobní duchovní zkušenost matky Terezie. Od svého obrácení nabývala, opírajíc se pevně o vnitřní modlitbu, zkušenosti stále se prohlubujícího setkávání s osobou Ježíše Krista, v něhož věřila, kterého milovala a do nějž vkládala svou naději. S jeho pomocí pronikla do života Nejsvětější Trojice a jeho prostřednictvím se oddala službě církvi, cvičením se v apoštolsky a misijně zaměřené kontemplaci. Proto i nás musí naše četba uvádět do Krista, volat ke kontemplaci jeho tváře a pobízet k tomu, abychom se stali jemu podobnými a dokázali jej tak zvěstovat jako Slovo z pozice svědků jeho lásky.
„Mou velikou radostí je naděje, že jednou bude vše jasné.“
Jsou lidé, jejichž život je od raného dětství zatížen strádáním a utrpením nejrůznějšího druhu a kteří i v dospělosti klopýtají životem z jedné slepé uličky do druhé. Když se s nimi setkáme, ptáme se znepokojeně: jak to s nimi jen půjde dál? Ještě větší znepokojení a úzkost v nás pochopitelně vyvolává, když se sami ocitneme v životní krizi a dospějeme do bodu, kdy se nám náš vlastní život jeví jako slepá ulička či začarovaný kruh, způsobený neovlivnitelnými vnějšími okolnostmi, různými „náhodami“, zásahy druhých i našimi vlastními chybnými rozhodnutími, a my při nejlepší vůli a snaze nevidíme východisko.
Podle Karmelimpulse 2000/I-IV
zpracoval Norbert Žuška, O.Carm.
Jde o grafickou báseň sv. Jana od Kříže (1542–1591), která představuje duchovní dílo v rozsahu jednoho lístku papíru takové velikosti, aby se vešel do breviáře. Odborníci je nazývají „optickým shrnutím celé Janovy nauky“ a Jan sám si ho velmi cenil. První exempláře nakreslil během svého pobytu v klášteře El Calvario v Andaluzii (1578–79) pro karmelitky v nedalekém Beas, které duchovně doprovázel. Podle svědectví sester Jan každé z nich věnoval jeden exemplář. Jestli byly tyto exempláře identické, nevíme, jisté ale je, že Jan svůj původní náčrtek několikrát doplnil a přepracoval. Má se za to, že vlastní rukou nakreslil 60–65 obrázků Hůrky dokonalosti, z nichž se bohužel nezachoval ani jediný. Ten, který zde otiskujeme (obr. 1), je notářsky ověřenou kopií originálu, věnovaného sestře Magdaléně v Beas, a pochází z roku 1759. Do češtiny jej překreslil a přeložil Vojtěch Kohut OCD. Když Jan – rovněž v El Calvario – začal psát Výstup na horu Karmel, přál si, aby tato kresba byla otištěna na začátku knihy,1 tak ji pokládal za zdařilou a dobře vystihující křesťanskou duchovní cestu.
Podle Karmelimpulse 2000/I-IV
zpracoval Norbert Žuška, O.Carm.
Sjednocení s Bohem, jež Janův náčrtek Hůrky dokonalosti symbolicky vyjadřuje, je zároveň cílem i cestou duchovního života, jak jsme ukázali v závěru první části našeho pojednání. Cestou křesťanské víry, cestou důvěry, že Bůh se k nám ve své lásce sklonil a svou milostí nás se sebou sjednotil. Tuto cestu před námi Bůh otevírá, abychom po ní kráčeli, abychom se odvážili „dobrodružství“, k němuž nás skrze svého Syna zve. Odvážit se a „kráčet“ jsou tedy nároky kladené na nás, nároky vyžadující aktivitu z naší strany.
Julén Urkiza, OCD
Na tomto dni spirituality1 mi připadlo za úkol poukázat na vztahy mezi Knihou života a Editou Steinovou neboli Terezií Benediktou od Kříže; a zvláště pak na přítomnost Tereziina Života v obrácení a v průběhu dalšího života pruské světice.
Na jedné straně tu máme před sebou Terezii, mimořádnou společensko-náboženskou a literární osobnost 16. století, a na straně druhé Editu Steinovou, jinou velkou ženu století dvacátého. A do oněch dvou staletí nacházíme obě ženy, Terezii i Editu, plně včleněné, z největší hloubi jejich bytí angažované v hledání pravdy, která dává životu smysl.