KARMEL

Jako ve vztazích mezi jednotlivci lidé nemohou sledovat vlastní zájmy ke škodě druhého, stejně tak ani státy nesmějí usilovat o vlastní rozvoj způsobem, který s sebou nese nespravedlnost nebo utiskování druhého státu; jinak se vůči němu dopouštějí bezpráví. Zde je vhodné připomenout výrok sv. Augustina: "Odstraníme-li spravedlnost, co jsou státy, ne-li loupežení ve velkém."

(Jan XXIII. /1881–1963/, encyklika Pacem in terris, odst. 92; 11. dubna 1963)

Já tě neopouštím, a proto mě ani ty neopouštěj. To bude projev vděčnosti tvému Spasiteli. Z nás dvou budu šťastnější já, protože já tě potřebuji víc než ty mě. Já jsem ten, který víc hladoví. Snižuji se až k tomu, abych ti to řekl, abych vypadal jako žebrák. Překvapuje tě to, ale je to tak, protože já miluji víc, vždyť jsem láska. … Mé milé dítě, miluj mě! Vidíš, zase žebrám.

(Gabriela Bossisová /1874–1950/, deníkový zápis z 14. září 1944)

Prosíš mě o mé poznámky k tomu, co jsem řekl na růžencovou neděli. Moje myšlenka byla následující: připomenout historický vývoj růžence a (…) popsat vývoj modlitby Zdrávas Maria v náboženském životě každého jednotlivce.

Zdrávas Maria je nejprve projevem, v zásadě instinktivním a často „zištným“, lásky k naší Paní.

Bratře, já ti přikazuji:
abys byl šťastný, aby ses učil být šťastný
i v těžkých okolnostech, i ve svých hříších.
Šťastný pro skutečnost milosrdenství Božího.
Je to velké umění nepropadat sobě a malomyslnosti,
být šťastný, že i z mých hříchů mne Bůh vysvobodí
pro své milosrdenství.

(P. Benedikt Holota OFM /* 1922/, zápisky z rozhovorů s P. J. Ev. Urbanem OFM, červen 1982)

Ó, můj Ježíši, přeji si nade vše jen tebe samého, ve tvé eucharistické lásce nacházím své štěstí. Zmocni se mě celého a nikdy nedopusť, abych zabloudil na špatných cestách tohoto života. Ó, nekonečná Lásko, ty jsi mě miloval až do sebeobětování; učiň, abych tě miloval stejným způsobem a stal se pro tebe obětí ustavičnou. Přicházím k tobě ukrytý pod Mariiným pláštěm, s růžencem v rukou. Jsem si jist, že s touto mocnou zbraní zvítězím ve všech bitvách. Amen.

(Don Dolindo Ruotolo /1882–1970/)

V zásadě je správné jen toto: zasvětit svůj život Bohu, jak On to chce, a ne tak, jak my bychom chtěli. Vnuká nám touhu po samotě a mlčení – a právě tato samota a mlčení jsou nám odpírány. Je to snad krutá hra s námi? Nebo nejsou snad vnější okolnosti našeho života takové, jak On by chtěl?

Kdyby andělé mohli závidět, záviděli by nám dvě věci: svaté přijímání a utrpení.

(Faustyna Kowalská /1905–1938/, příprava na sv. přijímání, 10. ledna 1938)

Vidím dobře, že to utrpení má nějakou vyšší příčinu, že je dopustil Bůh, abyste s ním byla stále spojena. Tak trochu jako svatý František, který prosil, aby na svém těle směl cítit Ježíšovo utrpení a ve své duši to, co je Ježíšova láska.

(kard. Charles Journet /1891–1975/, korespondence)

Bůh si přeje, abychom jej poznali, a těší jej, když nacházíme útočiště u něho; neboť veškeré věci, které ho nejsou hodny, jsou nízké i pro nás.

(Juliana z Norwiche /1342–1416/, KT 4)

Když se modlím ke svému andělu strážnému, často se ho ptám, co by dělal na mém místě. Jak by přijímal utrpení, kdyby byl se mnou. Když držím náš kříž a Váš medailónek v ruce, často se modlím k našim andělům strážným za nás oba, aby nás přiměli následovat našeho Pána stejně, jako by to dělali oni, kdyby žili na zemi, a aby nás přiměli plnit všechno, co od nás milovaný Pán očekává.

(Charles de Foucauld /1858–1916/, dopis trapistickému mnichu, 29. listopadu 1896)